Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání – maior/minor

Studující od 2021

Základní charakteristika

Absolvent bakalářského programu Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání vykazuje rozsáhlé znalosti z jednotlivých disciplín jazykovědné germanistiky, z dějin německy psané literatury jakožto součásti dějin literatury světové, z dějin německy mluvících zemí v evropském a světovém kontextu a z reálií německy mluvících zemí včetně souvislostí s českými zeměmi. V didakticky orientovaných kurzech se studenti seznamují se základní lingvodidaktickou terminologií a teorií a jsou vedeni k reflexi těchto poznatků v kontextu didaktiky němčiny jako cizího jazyka v českém školním prostředí. Prioritou absolventa bakalářského studia je následné magisterské studium učitelství, avšak bakalářský stupeň vzdělání umožňuje realizovat se v různých neučitelských profesích: ve státní správě, v cestovních kancelářích, v obchodních firmách, v knihovnách a jako organizační pracovník na vysokoškolských pracovištích i ve výzkumných ústavech.

Studijní program v plánu maior respektuje vyváženost oborové, didaktické a pedagogicko-psychologické složky dle standardů učitelské přípravy MŠMT. Pedagogicko-psychologická příprava zahrnuje předměty pedagogiky, psychologie a speciální pedagogiky, včetně pedagogicko-psychologické praxe a směřuje k přípravě pro navazující magisterské studium učitelství. Součástí plánu maior je zpracování bakalářské práce.

Skupina povinně volitelných předmětů vytváří nadstavbu, z níž si student vybírá disciplíny dle svého zájmu a předpokládané budoucí profesní orientace. Student je souběžně vzděláván ve druhém aprobačním oboru, jehož výběr je variabilní. Absolvent má vytvořeny předpoklady k úspěšnému studiu navazujícího magisterského programu učitelství německého jazyka. Profil absolventa tohoto oboru odpovídá „obecnému“ profilu absolventa bakalářského studia specializace v pedagogice ve studijním oboru se zaměřením na vzdělávání na UK v Praze, Pedagogické fakultě.

Absolvent tohoto studijního oboru má všechny předpoklady pro to, aby pokračoval v magisterském studiu Učitelství VVP pro ZŠ a SŠ (německý jazyk) na UK v Praze, Pedagogické fakultě nebo na jiných vysokých školách.

Plány příslušné pro novou akreditaci od roku 2021/22 jsou zde: https://pedf.cuni.cz/PEDF-2169.html (prezenční forma).

Průvodce studiem

Garant: PhDr. Pavla Nečasová, Ph.D.

Státní zkoušky

Studijní program:          Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání

bakalářské studium, maior/minor

Část státní zkoušky:      Německý jazyk a literatura (OSZB122)

 

Tematické okruhy

Einführung in die Linguistik

1. Unterschiedliche Sprachdefinitionen. Langage, Langue, Parole. Sprache als Kommunikationsmittel, Kommunikation im breiteren und engeren Sinne, Kommunikationsmodelle (Bühler, Jakobson, Schulz von Thun).
2. Unterschiedliche Sprachdefinitionen. Sprache als Zeichensystem. Zeichenauffassung nach Saussure. Zeichenklassifizierung nach Peirce (Vergessen Sie bitte nicht konkrete Beispiele aufzuführen!).
3. Text und Stil. Text- und Sprachfunktionen. Funktionale Stiltypen und ihre Textsorten (einschließlich sprachlicher Charakteristik).

 

Morfologie

1. Gegenstand der Morphologie. Morphologisch relevante Elemente. Der Wortbegriff – mögliche Definitionskriterien. Flektierbare vs. unflektierbare Wortarten
2. Das Verb – Definition. Einteilung der Verben nach morphologischen und syntaktischen Kriterien
3. Das Verb – Definition. Einteilung der Verben nach semantischen Kriterien
4. Das Genera Verbi (Aktiv, Vorgangspassiv, Zustandspassiv)
5. Das Tempussystem im Deutschen
6. Das Substantiv. Einteilung nach semantischen, morphologischen und syntaktischen Kriterien
7. Das Substantiv. Definition, Deklination, Numerus
8. Das Substantiv. Definition, Genus
9. Das Adjektiv. Klassifikation der Adjektive, Komparation, Deklination
10. Das Pronomen. Bedeutung, Einteilung
11. Das Numerale. Behandlung einzelner Arten

 

Syntax

1. Grundbegriffe der Syntax (Satz, Äußerung). Gegenstandsbereich der Syntax. Traditionelle und dependentielle Auffassung der Grammatik. Grundbegriffe der Dependenzgrammatik
2. Satzarten und Satztypen. Kurze Charakteristik der einzelnen Satzarten (Aussagesätze, Aufforderungssätze, Fragesätze, Wunschsätze). Kurze Charakteristik der einzelnen Satztypen (einfache Sätze, zusammengesetzte Sätze, Satzäquivalente, Schaltsätze, Satzperioden)
3. Kurze Charakteristik der einzelnen Satzglieder
4. Einteilung der Sätze nach der finiten Verbform. Thema – Rhema – Struktur. Besetzung des Vorfeldes, Mittelfeldes, Nachfeldes
5. Angaben und Ergänzungen
6. Satzbaupläne. Definition der Satzbaupläne, einzelne Satzbaupläne, Valenz der Verben
7. Einteilung, Bedingungen der Bildung
8. Satzgefüge. Einzelne Typen von Nebensätzen, syntaktische Beschreibung der Nebensätze (Subjekt-, Objekt- und Adverbialsätze)
9. Satzgefüge. Einzelne Typen von Nebensätzen (Kausalsätzen). Kausal-, Konzessiv-, Konsekutiv-, Final- und Konditionalsätze
10. Satzgefüge. Temporalsätze

 

Phonetik und Phonologie der deutschen Sprache

1. Klassifizierung der Vokale (Vokalviereck)
2. Klassifizierung der Konsonanten
3. Problematische Erscheinungen der deutschen Standardlautung für tschechische Sprecher – Vokale (lange geschlossene Vokale, gerundete Vokale, Diphthonge)
4. Problematische Erscheinungen der deutschen Standardlautung für tschechische Sprecher – Vokale (Vokalreduktion)
5. Problematische Erscheinungen der deutschen Standardlautung für tschechische Sprecher – Konsonanten (Ich-Laut und Ach-Laut, Ang-Laut)
6. Problematische Erscheinungen der deutschen Standardlautung für tschechische Sprecher – Konsonanten (harte und weiche Konsonanten, Problematik der Stimmhaftigkeit und Behauchung, Koartikulation und Assimilation)
7. Suprasegmentale Ebene der deutschen Sprache

1. Wortakzentuierung (einfache Wörter, Komposita, Buchstabenwörter, Fremdwörter)

 

Einführung in die Literatur

1. Untersuchungsbereiche epischer Texte:

• Erzählerposition – starke Position (der selbstbewusste traditionelle Erzähler), schwache Position (der ratlose moderne Erzähler)
• Erzählformen – Er-Form, Ich-Form, …
• Erzählperspektive – Standort: Blickwinkel, Blickdistanz; Innensicht, Außensicht
• Erzählverhalten – auktorial, personal, neutral, Ich-Form; der homodiegetische Erzähler, der heterodiegetische Erzähler
• Erzählerbericht: zeitliche Erzählweisen (Bericht, szenische Darstellung), zeitlose Erzählweisen (Beschreibung, Erörterung)
• Figurenrede: direkte, indirekte, erlebte Rede, innerer Monolog
• Figurendarstellung: Mittel der Darstellung, Position der Figur, Grad der Individualisierung, äußere Merkmale, Eigenschaften, die Figur in ihrer Umwelt, etc.
• Raumgestaltung und Raumotive, Raumarten und -Funktionen
• Zeitgestaltung: Erzählzeit und erzählte Zeit, Rückwendung, Vorausdeutung
• Epische Formen (kleinere: Fabel, Kurzgeschichte, Kalendergeschichte, Märchen, Sage, Legende, Parabel, Schwank, mittlere Form: Novelle, Großform: Roman)

2. Untersuchungsbereiche dramatischer Texte:

• Gliederungseinheiten (Akt, Szene)
• Offene und verdeckte Handlung
• Geschlossene Form (drei Einheiten, Freytags-Pyramide, hoher Sprachstil, geringe Figurenzahl etc.) und offene Form
• Figurendarstellung, Figurenkonstellation
• Raum- und Zeitgestaltung: Einheit des Ortes, der Zeit und der Handlung, Raumfunktionen, Verhältnis von Spielzeit und gespielter Zeit
• Formen und Funktionen der dramatischen Sprache (Monolog, Beiseitesprechen, Dialog, Mischformen etc.)

3. Untersuchungsbereiche lyrischer Texte

• Das lyrische Ich
• Taktart (Jambus, Trochäus, Anapäst, Daktylus), antike Formen (Hexameter, Pentameter
• Rhythmus: Kolon, rhythmische Mittel, etc.
• Strophe
• Gedichte fester Bauart (Ballade, Elegie, Epigramm, Hymne, Lied, Ode, Sonett)
• Lyrische Sprache: Klangfiguren, Formen der Wiederholung, der Lautmalerei, des Wortspiels, des Reims
• Reimfolgen nach der Stellung am Ende des Verses: Paarreim, Kreuzreim, umarmender Reim, Schweifreim
• Klangfunktionen (Betonung, Verbindung, Gliederung, Stimmungserzeugung)
• Bildlichkeit: Metapher, Synästhesie, Allegorie, Personifikation, Metonymie, Synekdoche, Vergleich, Symbol, Chiffre, Klischee
• Syntaktische Besonderheiten: Parallelismus, Anapher, Asyndeton, Polysyndeton, Inversion, Parenthese, Ellipse, Aposiopese

 

Literatur

1. Anfänge des deutschen Schrifttums. Dichtung des Frühmittelalters (Karolingische Renaissance, Ottonische Renaissance, frühmittelhochdeutsche Dichtung)
2. Dichtung des Hochmittelalters (Ritterlich-höfisches Epos, Minnesang, Heldenepos, Volksepos)
3. Dichtung des Spätmittelalters (Satirische und didaktische Dichtung, Meistersang, Mystik)
4. Frühhumanistische Literatur („Ackermann aus Böhmen“). Deutsche humanistische Literatur (Reuchlin, Celtis)
5. Literatur der Reformationszeit (Martin Luther). Bürgerliche Dichtung: Volksbücher, Schwankbücher, Narrenliteratur
6. Dichtung des Barock (Kulturzentren, Kulturträger, Sprachgesellschaften, barocke Lyrik, Entwicklung des Romans, barockes Drama)
7. Aufklärung: charakteristische Merkmale der Epoche an der Lyrik und Epik
8. Aufklärung: charakteristische Merkmale der Epoche am Wandel des Dramatischen (J. C. Gottsched, G. E. Lessing)
9. Sturm-und-Drang-Bewegung in Lyrik und Drama
10. Die Weimarer Klassik: allgemeine Charakterisierung, Gattungen, Weimar als Zentrum, Autoren
11. W. Goethe, sein Leben und Werk
12. Schiller, sein Leben und Werk
13. Zwischen Klassik und Romantik (F. Hölderlin, Jean Paul, H. von Kleist)
14. Die deutsche Romantik – I: philosophische Grundlagen, Gattungen, Autoren und Werke der Frühromantik
15. Die deutsche Romantik – II: philosophische Grundlagen, Gattungen, Autoren und Werke der Hoch- und Spätromantik
16. Vormärzliteratur: allgemeine Charakterisierung. Autoren und Werke
17. Vormärzliteratur: Heinrich Heine und Georg Büchner
18. Biedermeierliteratur: Grundzüge der Epoche, Gattungen, Autoren, das Wiener Volkstheater
19. Poetischer Realismus: seine Charakterisierung und seine bedeutendsten Repräsentanten
20. Wichtige Werke (Romane, Novellen) der Epoche des poetischen Realismus in den deutschsprachigen Ländern

 

Zadávání práce

Práce se zadávají v systému SIS ve spolupráci s vedoucím práce. Doporučujeme zadávat témata až po konečné finalizaci názvu práce, neboť jej poté nelze měnit (jedině po schválení studijním oddělením). Doporučený termín zadání tématu do SIS: 3 měsíce před termínem odevzdání práce.

Struktura a rozsah práce

Viz. pokyny pro vypracování práce

Pokyny pro vypracovávání práce

 

Kvalifikační práce – Opatření děkana 37/2017

 

O podrobnostech pro závěrečné práce

 

Opatření rektora č. 72/2017 Zpřístupnění elektronické databáze závěrečných prací

INFORMACE KE ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ A DIPLOMOVÉ PRÁCE

Přihlašování na státní závěrečné zkoušky

Forma odevzdání práce:

Práce se odevzdává nahráním do systému SIS, jeden výtisk práce je třeba přinést k obhajobě práce. Tento výtisk je studentům po obhajobě vráce. Min. týden před ohajobou práce student obdrží posudek vedoucího a oponenta práce. Oponenta zpravidla určuje garant ve spolupráci s vedoucím katedry a po dohodě s vedoucím práce.

Studenti musí odevzdat finální podobu práce svému vedoucímu nejpozději 14 dnů před termínem odevzdání v SIS tak, aby práci stihl vedoucí zkontrolovat a schválit.

Pokud se student přihlásí ke SSZ nebo obhajobě, poté se potřebuje ze zkoušky omluvit, je třeba zaslat mailem žádost sekretářce p. Mikešové a vedoucímu komise.

Odevzdání práce

Studenti musí odevzdat finální podobu práce svému vedoucímu nejpozději 14 dnů před termínem odevzdání v SIS tak, aby práci stihl vedoucí zkontrolovat a schválit.

Další formuláře